Toto téma bylo již mnohokrát nejen na internetu rozebíráno. Osobně si myslím, že pro nás nevýkonostní jezdce, je mnohem příjemnější jízda ve skupině. Vidím klady nejen ve vzájemném hecování, ale hlavně ve společných zážitcích. Není nad to si po vyjížďce sednout u pivka a probrat, kde jsme dnes udělali při odbočování chybu, zavzpomínat si na minulé vyjížďky a společně plánovat další. Každý může navrhnout trasu, či pěkné místo, o kterém bychom ani nepřemýšleli nebo tam normálně nezajeli.
Tak třeba při poslední jízdě Všetík navrhl jet ke kostelíku nad Srbčí (viz tady). Ke kostelíčku byla cesta v pohodě a na jejím konci pěknej flek s prima kostelíčkem. Pak jsme pokračovali sjezdem z kopce, na jeho úpatí jsme odbočili na cestu (pěšinu) a snažili se jí držet. Cesta skončila v šípkovém trní, které jsme zkraje ignorovali, ale nakonec nás donutilo ke kapitulaci. Po vymotání z trní jsme vyjeli z lesa na polňačku. Pravdou je, že jsme přelézali ohradník, který byl funkční a trochu nás prověřil. A tak to máte každý den... :-)
Samozřejmostí jsou během společné jízdy i dobře míněné rady :-). Kamarádi dávají navíc jako bonus jistotu, že v případě pádu, defektu a dalších nepříjemností, nebudeme při jejich řešení na ně sami. Prostě jsem rád, že nejezdím sám.
Žádné komentáře:
Okomentovat